Vítejte na Farmě Evženov

Farma Evženov se nachází v obci Ohrazenice u Jinec, okres Příbram, kraj Středočeský, země Česká, domov pani domácí. Toto strohé konstatování však vůbec nedokáže vystihnout, jak by napsal poeta, nádherné prostředí v samém srdci Brdských lesů, kde se čas zastavil a je božský klid.

K tomu je nutno dodat, jak by napsal soudný člověk, to nádherné prostředí v samém srdci Brdských lesů trochu narušuje komín kotelny v kasárnách, radar na protějším kopci a věže mobilních operátorů v okolí.

Čas se tu skutečně zastavil. Vodovod a kanalizace v obci neexistuje, o plynu si každý může nechat jenom zdát. Na autobus je to 2 km, na vlak 3,5 km, samozřejmě pěšky, protože i to kolo by Vám někdo ukrad. Tedy dalo by se říci nikoliv kraj Středočeský, ale kraj Středověký, ve kterém navíc řádí různí loupežníci a lapkové, kteří byli tak drzí, že pani domácí ukradli připravenou vazbu na střechu. Je však také pravdou, že si ji sama vypátrala a loupežníci byli rádi, že ji vůbec mohli vrátit…

Tak si člověk řekne, alespoň je tu božský klid. Božský klid je občas narušován sirénou z kasáren ohlašující střelby, kanonádou ve vojenském výcvikovém prostoru Brdy a na pozemní cíle nalétávajícími Gripeny. To se dá hravě vydržet, protože naše slavná armáda v noci necvičí. Aby měl člověk skutečný božský klid, nesměl by mít za sousedy chalupáře Pražáky, se kterými se skutečně nenudí..... Jeden si chce oplotit jedinou přístupovou cestu a druhý zrekonstruoval chalupu, ale nezbylo mu na splachovací záchod. Postavil si kadibudku tak šikovně, že vše co se v ni děje žádnému sluchu neunikne a navíc občas je cítit smrad, že by jeden pad. I s takovými sousedy je nutno vycházet, neboť jak praví staré židovské přísloví: Než blbýho souseda, je lepší vyhořet.

Ani sousedé nejsou pro pani domácí žádný problém. Na prvního poštvala Obecní úřad a s tím druhým jí zcela určitě napadne, že jako hluk z dálnice tak hluk z kadibudky odstraní protihluková stěna, tak už se vidím, jak stavím protihlukovou zeď z plexiskla, na kterou kreslím siluety dravců, aby do ní ptáčkové nenaráželi.

Až si tohle pani domácí přečte, jsem mrtvý člověk.....
 
Příběh vzniku Farmy Evženov by měl začít prezentací jejího majitele a neomezeného vládce, stručně a jasně řečeno, pani domácí.
Už u kolébky jí zcela určitě musela stát nějaká sudička, která prorokovala něco v tom smyslu, jako se již v českých dějinách stalo, alespoň tak to popisuje Alois Jirásek ve svých Starých pověstech českých, již si to přesně nepamatuji, ale tehdy to snad byla Sibyla, nebo kněžna Libuše, která věštila: "Vidím město veliké jehož sláva hvězd se bude dotýkati." Nyní to musela být nějaká novodobá věštkyně, která zcela určitě musela věštit: "Vidím pani domácí velikou (myšleno duchem neboť ještě je štíhlá) jejíž sláva hvězd se bude dotýkati."
Po třiceti letech se pani domácí rozhodla začít budovat farmu. A tak pomalu vzniká ráj zvířat jenž Farmou Evženov nazvala.
 
Již v útlém dětském věku, alespoň co říkají pamětníci, se u pani domácí projevovala láska ke zvířatům. Úplně první dějinami zaznamenaná událost se stala tak, že šla po ulici a z popelnice slyšela nějaké pípání. Popelnice v té době byla pomalu větší než ona, přesto její víko odklopila a dole na dně uviděla malinkou kachničku, která usedavě pípala. Zželelo se jí, svátečně oblečená vlezla dovnitř a kachničku přinesla domů, tehdy do bytu v paneláku, kde ji dala do papírové krabice a začala se o ní starat. Kachnička měla hlavičku na stranu a stále pípala. Tehdy se opět projevily maminčiny léčitelské sklony. Kachničku vykoupala v teplé vodě, tím se jí ve zvukovodu uvolnil nějaký šlem a byla vyléčena. Přestala pípat, rostla jako z vody, takže její chov v paneláku se jevil jako poněkud nevhodný. Celá rodina musela využít veškeré své výmluvnosti, aby kachnička mohla být převezena k babičce, kde dál žila se slepicemi, až z ní vyrostl ohromný dobře živený kačer, kterého si ochočila. Jednou babička celou rodinu pozvala na slavnostní nedělní oběd, drůbkovou polévku a pečenou kachnu s knedlíkem a zelím.
„Jak jste mi mohli mojí kachničku sníst“ tehdy v slzách lkala pani domácí a té dobroty se ani nedotkla. Nutno podotknout, že podle dobových fotek tento malinký půst, vzhledem k její tehdejší postavě a udržení zdravé kondice, jí mohl být jen ku prospěchu.
Na všechny se strašně urazila, s babičkou rok nepromluvila, zbytky z kachny (podle jejích slov krásnou hlavičku se žlutým zobáčkem a krásné žluté ploutvičky) dala do dřevěné krabičky, a pohřbila na kraji lesa u cestičky, pod malou břízku. Stát se to v dnešní době ještě by jí zahrála pochod padlých revolucionářů. To usuzuji z toho, že po dvaceti letech jsem se musel nejdříve jít podívat na místo,  kde byla kachnička pohřbena, a teprve po té jsem byl seznámen s babičkou. Z malé břízky již byl statný strom. Po dalších zkušenostech jsem velmi rád, že  jsem tehdy nemusel exhumovat zbytky kačera a hledat jim důstojnější místo jejich posledního odpočinku, nejlépe na nějakém zvířecím hřbitově, neboť v té době byl na tom místě výběh pro slepice.
 
Pak se do paneláku stěhovaly různí křečíci a křečci, pískomilové, myši, potkani, pavouci, hadi, ale i různé toulavé kočky a psi. Rodina si trochu oddechla až když studovala zemědělskou školu, neboť to bydlela na internátě.

O to s větším nadhledem se do těchto chovů pustila po jejím úspěšném ukončení. To se však již jednalo o daleko náročnější odchov zvířat, například jako jedna z prvních v České republice začala odchovávat mláďata agamy vousaté.

Běh osudu byl však takový, že se musela stěhovat k druhé babičce, se třemi stojany o devíti teráriích s celkovým objemem necelé 3 metry krychlové, do bytu 1 + 1, což byla situace dlouhodobě neudržitelná.

Právě tehdy pojala nápad tuto situaci řešit budováním nějaké farmy, opět v ne neskromném stylu, nejlépe z nějaké staré zemědělské usedlosti, která by se dala pro tyto účely zrekonstruovat. Dostalo se mi té cti, že jsem jejím architektem, stavitelem, zedníkem a přidávačem.
 
Tak pod přísným dohledem paní domácí je budováno velké dílo, Farma Evženov, jejíž sláva, jednou zcela určitě, také hvězd se bude dotýkati.